Křičím                                  

Křičím a neslyším, co vítá tebe v dáli,

možná by se nevědomí nechtěně smáli,

jsem na okraji srázu temných duší,

jenž samotu mají v ráji.

Křičím a poslouchám, kde nohy dupou v písku,

co přesýpá tu ubohou minutu v nic,

ubíhá  tak rychle, že nejde zachytit,

ani kdybych chtěl sebevíc.

Slaběji než svítí měsíc, už svítí jenom duše,

co usíná v naději, že zítra ještě bude,

pobízím jedinou, co bloudí tiše v kruhu,

aby se laskavost promítla do nenarozeného druhu.

Křičím a nevidím, kde studny mizí v kraji,

na polích roste samota a smutek, lži už zrají, 

lehám si na postel z hadích kůží,

s pocitem, že musím, rozbíjím porcelán s růží.

Vstávám a otvírám novou bránu do už mrtvých krajin,

to co vidím já už nikdo neuvidí,

okamžik tak jedinečný, 

že není k bytí.

           Souboj          

Myšlenky neklidné posílají paprsky  do tvého srdce

napětí mezi mnou a tebou překročí hranice

snesu se z nebe jako malý pták

a nazobu se semínek z borovic

abych se potkala v zrcadle se sebou samou

snad pošleš aspoň mé peříčko zpět

do nebe aby zas mohlo slétnout a padat

z červánkových mráků až někam

kde je zem plná hlíny a ta hlína krásné květy živý

usmívám se a možná pochopím

že nikam nelze spěchat, když není za kým.

    Připomínám si  ....  

Připomínám si, že žít se dá bez krásy

podívat se do zrcadla, co duši tvoji zračí

možná bych se lekla, kdo za mnou kráčí.

Připomínám si, že žít se dá bez ruky

když podá ti pomocnou jiný

napravit nepoučitelným činy.

Připomínám si, že žít se dá bez zlata

nezláká mě ani perla  z duhového světa

co rozsvěcí mořské hladiny

nejsou tu ruce, co by mě hladily.

Připomínám si,  že žít nelze bez lásky

na zem padají okvětní růže plátky

poslední slova vyřčená ústy

 milovaně dívce šeptal mezi fousy.

Tma

Tma usedla na krajinu,

běhá tady spousta stínů

bu,bu,bu, bubáci,

nemají co na práci,

courají po krajině

a tváří se nevinně.

Za dveřmi sklepa,

bojí se Pepa,

visí v rohu pavučina,

pro strach je tu divočina,

klika vrzla, noha vstoupí,

pro cibuli, mrkev a bramboru,

pošlu raději sestru Barboru.

Narozeniny

Dneska mám narozeniny,

můžu dělat celý den koniny,

ráno stojku,

večer přemet,

budu slavit do noci,

mám s kým nudu přemoci,

dnes je den, kdy všechno můžeš

a možná i hodně zmůžeš,

popřejí ti všechno dobré,

dort bude pro všechny hodné,

kytičku a dáreček,

přinese i dědeček.

Raketa

5, 4, 3, 2, 1 START

Odletí sem jisker pár,

hlásí hlučně kluci,

holky také přeci,

nyní musí odletět,

raketa co pozná svět.

Mám raketu na klíček,

natáhnu jej a frčí hned.

Franto, Láďo pojďte sem,

otočte se za nosem,

nasaďte si čepici,

"Vzhůru, hurá k měsící."

Sluníčko

Svítí  si svítí

a směje se na mě,

trhám ze stromu červené třešně.

Jsou sladké jako med.

Sluníčko, sluníčko vykoukni na mě

a vybarvi třešinky hned,

až je budu zítra jíst,

pomyslím na tebe

a řeknu: "Dík".

Šneček Ema

Leze rychle co to jde,

Říká: "Ahoj Emane!"

Má na zádech ulitu,

Zpívá při tom důlidůů.

Prosviští kolem macešek,

schová nákup do tašek

nikdy není zahanben,

slunce vítá s úsměvem.

Motýlek

Můj motýlek malý,

lítá každý den,

chce mi chytit do sítě,

každý špatný sen,

umím skákat,

umím běhat,

ale nejvíc ze všeho

bych chtěla umět létat.

       Svítání       

Mrknutí oka

světlo je život

paprsky slunce

přinesou cvrkot

probudí zvířenu

i vonící květenu.

Kéž by probudilo i tebe

hyacint voní tak skřehle

sejmu se z pískových stěn 

na kameni roste hořec

ráno je plné překrásných změn

svítání je noci konec 

někteří lidé jsou jako křehké rostliny

rostou i když život nabízí jen trhliny.