Nechtěl jsem   

Nechtěl jsem

dívat se do očí tygrům

stmívá se

a já poslouchám

vrčení a kroky.

Nechtěl jsem posouvat nohy k propasti

však unaven jsem už velmi 

nepřestal jsem nikdy doufat,

že vítr má sílu medvědí

že ptáci údolí přeletí

pochopit už sám nemůžu

proč bojíš se nám dát šanci 

já nemám ani kus zlata na srdci

a přece mám tě rád velmi.

Smíchem puknout

Smíchem puknout, to by byla smrt

a pak si vesele někam vyletět

smíchem se rozletět na dvě části

možná bylo by to navždy. 

Smíchem puknout na kousíčky

našli by mě asi až u ledničky

s úsměvem na rtech leží tu

ta co se smála příliš životu.

Smíchem si puknout  před lidmi

ať smějí se i ti, co srandu nevidí 

naloží všechno do pytlíku

a vystrojí funus v kostelíku.

Smíchem nakazit i škarohlídy

zmítat se, jak rozumu zbavení

chechotem, ne křečí v rameni

smích, co prostoupí do srdce

to jsou ty správné emoce.

      Krouhám     

 Krouhám světlu paprsky

by skládaly se do stínů

jako vejíř do kapsy,

krouhám tmavé noční stíny

vcházely by do skuliny

světlé malé krucánky

hodily by se na uplakané moldánky.

Krouhám světu noční hnězdy

by oslovily nepřítomné svědky 

zářily by na hladině

jak mastná oka na huspenině

přítomnost je bolestná

zvlášť když střídáš zadky dva

stejně jako nelze křížiti

 nohy svoje

a zároveň běžeti.

    Hooray and up she is crazy ...   

Hooray and up she is crazy

time is now so lazy

break the wall

and go quick call

holow feeling

please tell me I am breathing.

Deep breath

deep breath

take a really deeep breath.

Deep breath

deep breath.

Let the time stop

I am waiting for love

Deep breath

deep breath

It is my lovely muzzle

hate me and I cover. 

    Jsem rád    

Jsem rád, že překonám se, přijdu

pospíchám, tak jděte mi z cesty

posílám jen blesky s nehezkými gesty  

svinu se do ruličky a pošlu se potrubím

budu tam rychle a nic se nebojím

letím jak blesk a zatáčím skvěle 

přihřejte mi oběd, ať chutná skvěle

stihnu i včerejší objednávku

jsem superman a nikdo lepší není

možná mám někoho na svědomí

i když skončím pod koly

moji práci nikdo nezhatí výmoly.

     Dnes pojdu    

Dnes pojdu na svoje vlastní chtění 

pojdu a budu bez cítění

proměním se v uhlíky a molekuly

pojdu a budu bez hladu a žízní

překonám své vlastní nitro 

a vzlétnu do nejvyšších sfér co existují

napojím se na energie co obletují svět 

stanu se myšlenkou co teprve se zrodí.

                    Cestou          

Cestou hledám jen čitelné značky 

dovedou mě až na vrchol nejvyšší 

postavím tam chrám pro přeživší

srdcem se obracím a svítím

nikoho však už nevidím

poslal bych dávný vzakaz

ale už není kam a jak 

přemýšlím a slova utíkají pryč

byl bych raději u někoho v náručí

ruce by se smilovaly  a lehce by mě pohladily

cestou trnu,  že jsem sám 

jediný a  nemilován

mažu svoje stopy raděj

by mně nesvedly zpět na okraj.

    UUURRRÁÁÁ ....ÁÁÁRRRUUU   

Pouštím třpytivé kapky

prý slzy to jsou

nenechám spadnout je na zem 

poskvrnily by se hlínou

pojď ke mně, už nemyslím na nic

vstříc ránu se blížím

rozrkájím noc na vteřiny,

prach a jiné pochutiny

samotně ležím na zemi 

a polknu tiché slzy

co koulejí se po dlani

patří mě  a mému nitru, 

moc ráda je přijmu 

už nedám je nikam do prázdnoty

ve mně jsou a vytvářejí náplň vesmírné jednoty. 

    ...  Kam se poděl...  ...  

Kam se poděl kraj lesů 

vystřídal jej záplav mrtvých betonářů 

kam se poděl cvrkot  malých tvorů

co obývají lesní louku kout od koutu

přehrabuji tašku plnou zbytečných věcí

kam poděli se drobní malí ptáci

podpořte nás prosí lesní brouci

žáby hledají marně vodní tůni

přesvědčte prosím sami sebe

že nejlépe pro nás čisté nebe

třídění světu prospívá

láska a mír pro nás dva 

Adama a Evu

co skrývají se v  každém z nás.

                       Vím                         

Vím, že ráno vyjde slunce

a já budu myslet na tvoje ruce, 

co nehladí

vím, že snadné není nic

od laskavosti po zapálení smutečních svíc.

Brouzdám nohama v trávě 

těším se, až nabídneš mi svoje rámě 

ale stále nepřicházíš

možná jsem nenašla odvahu

odejít a život bez obsahu 

už nenabízí nic.

a nikdo už nevyjde druhému vstříc.

Proto čekám, jak rostliny co planě koření

až přerovnám hromadu, co narostla enormě

že nezarostu snad až do trní 

snažím se netvářit záhadně

a pomíjivé okamžiky posílám do snění.