Paní Eva K.

 Proč jste mu vrazila nůž do zad?

Do redakce nám napsala paní Eva K., již týden se skrývá v lese u Olomouce. Domluvili jsme si s ní schůzku u třetí odbočky na Přerov. Při setkání došlo k nečekanému rozuzlení. Jsme zvědaví jak celá kauza dopadne.

Paní Evo jste již týden na útěku, co se stalo?

Vrazila jsem mu nůž do zad. 

Komu?

Tomu divnýmu individuu, co mě ztrčpoval život už patnáct let. Já jsem nechtěla, byla jsem pod velkým tlakem. Snažila jsem se najít cestu, ale nešlo to.

Kam jste šla?

Ani nevím byla to cesta hledání, používala jsem hlavně svůj rozum a ruce. Tolik práce těch patnáct let vzalo a já jsm nevíděla žádný  výsledek. Snadné to nebylo, těšila jsem se i na obyčejnou skříň. Dovedete to pochopit, žít bez skříní, taky umyvadlo jsme neměli, zato jsme měli bidet, ale zadky jsme si tam neumývali. Bidet byl místo umyvadla, to jsou paradoxy co. No, a kdo by to vydržel (mne si klouby na rukou). Na stropě v kuchyni bylo 19 drátů na světla, zapojený jediný. Jedna žárovka v kuchyni, měli tam být LED světla a podobný serepetičky. Ale nikdy je nezapojil. Ze stropu vám visí nad hlavou 18 drátů.A co s tím zmůžete? Nic.

Neskutečné, proč to dělal?

Nevím, snažila jsem se ho přesvědčit, aby zapojil další nad provizorním stolem, ale nikdy to neudělal....

A co dělěl ten člověk?

Ani nevím, seděl celý den u počítače, chodil na facebook a podobné nesmysly. Říkal, že dělá něco pro lidstvo, ale já mu nevěřím, a co náš život? Ten nám protekl mezi prsty (opět si mne klouby na rukou). Přitom  říkal, že všechno udělá sám, stůl, skříně, dokonce postele. Taky si dělal kanalizaci, rozvod vody, obkládal záchod... Ale problém byl, že nic nedodělal. Jak žít s takovým člověkem, no není lepší ho zabít?

A Jak pracoval? 

Víte, že nevím, takový Brouk pytlík, co všechno ví a zná a taky všechno dělá, jako Ferda mravenec. Ale vlastně po něm nic není.  

Vyčitala jste mu to, hádali jste se? 

No, to víte, že ano. Pán s titulem byl postupně sprostý jako dlaždič. Všechno ho rozčilovalo, byl nevrlý a naštvaný. Nedokázal už ani najít kladivo. Řekl, že ten barák zasr.... nenávidí a že se odstěhuje. Já jsem se taky už neudržela, nevěřili byste jak ovlivňuje člověka to v čem žije. Je to strašně smutný, ale kolikrát ani nepřekročíte svůj stín, natož sám sebe. Neměla jsem na nic sílu, ani na to abych vzala nohy  na ramena a utíkala. Nedodělaný krb, ve kterým nemůžete v zimě topit, chodíte po betonových podlahách, který strašně práší. Na stropě skelná vata, nezavedená elektrika kam se podíváte. Nevím kdo by to vydržel. A všudypřítomný stavební bordel, kdo stavěl ví o čem mluvím, hromada dlaždic, hromada drátů, hromada polystyrenu atd., to všechno zaprášené. 

A vy jste pracovala?

Příležitostně, ale nikdo mě nechtěl zaměstnat na dobu neurčitou a kvalifikovaně, chtěla jsem dělat, co jsem  vystudovala. Ale když jednou i vysokoškolák začne dělat podržtašku, dělá ji do smrti. To by mu musel někdo dát šanci. V dnešní době, ale nikdo není zvědavý na cizí šance. Každý se stará o své šance. A já jsem ji nedostala...

Zpětně, byl nějaký hlavní problém?

To byl,a pro ženskou dost velký. Život bez kuchyně, nejdříve vaříte na plynovým dvoukoláku ve sklepě. Dvoukolák se postupně přenesl do patra. Investovala jsem i z toho mála co jsem měla, koupila se lednička, varná deska na plyn, dřez, baterie do koupelny, dlaždičky do koupelny, vysavač,  manželská postel, stůl...Ale to všechno leželo někde složené na hromadě,v garáži, nebo ve sklepě. Nemohla jsem ten neutěšený stav okolí sněst.

Kdy se situace vyhrotila? 

Došlo k tomu, že jsem myslela, že se už vzpamatoval, navrhl sám kuchyň a nechal ji nařezat a ohranit u stolaře. Přivezli ji a složila se do garáže.a do patra. Jenže se nic dále nedělo, uběhl rok, což bych ještě snesla. Ale uběhly další tři roky a on kuchyň stále nedělal.

A ptala jste se proč na ní nepracuje?

No jéje, a to byl právě ten balvan, ne kámen úrazu...ale přímo balvan. Když jsem se ho ptala, kdy už začne říkal: " Už na to jdu". Ale nic nedělal. Měla jsem černý myšlenky a pak jsem se neudržela. Každý den jsem mu vařila, já hloupá a on se mi takto odvděčil, nic hezkýho to nebylo. Zase jsem za ním šla, kdy s tím pohne a on řekl : "Ser.. na tebe".  A to byl konec. Vzala jsem ten jediný nůž, co jsme měli a vrazila mu ho do zad, když seděl u toho počítače. Pak jsem si zabalila pár věcí a utekla....

Co se dělo potom...

Já ani nevím, skončila jsem tady v lese, koupila si spacák a ráno ho sbalím a jdu někde chodit po cestách, ještě mi zbyly nějaké peníze, koupím jídlo....Asi se půjdu udat, už mě to tak nebaví....

Ano, tak hodně štěstí a díky za rozhovor. 

Po rozhovoru paní Eva K. opravdu šla na nejbližší policejní stanici. Strážníci ji vyslechli, ale žádný případ mrtvého člověka u počítače neevidovali. Odvezli ji tedy na udané místo činu. Bohužel pan O.K. stále žil, a tak paní Eva K skončila v péči lékařů. Její příběh je smutný, paní již neunesla podmínky bydlení, co dodat, každý máme toleranci k nepořádku odlišnou. Pan O.K. stále žije ve stejných neutěšených bytových podmínkách, ale vůbec nic s tím nedělá. Paní Eva K.žije na psychiatrii a cítí se lépe. Zkrátka lhostejnost vládne světem.