Možná tiše

      Možná tiše     

Zbyl si člověk sám,

nebe tiše prohledal,

otevřený nonstop,

 nikdo čeká.

Vezmeš za ruku i posledního co zbyl?

Až bude líp .

Možná tiše, 

není už skrýše.

Snažně se prosím o pohyb čelistí,

co slovo mi vypustí,

možná bez hněvu,

by nebylo záměru.

Přestárlé ruce hledají,

kdo by je uchopil,

nevím kdy bude až bude líp.

Srdce nelze slyšet,

jsi li vzdálen metr,

přesto stojím tiše,

nebe jsem pochopil.

Možná tiše,  

pokládám ruku,  

na vráskou zmrzačenou dlaň,

cítím tep a srdce bije,

nevím jak neplakat.