Kristova noho

        Kristova noho         

Prosím o světlé ponožky,

hodí se na mé chlupaté nožky,

sedím tiše u stolu

a pozoruji oblohu.

Naproti sedí krasavice,

nevšímá si mě více,

náhodou se naše oči střetnou,

pošlu jí jednu milou usměvavou.

Prosím slečnu číšnici o kohoutkovou vodu,

opakuji úsměv bez odhalení zoubku,

bylo by to příliš žinantní,

krasavice, zdá se nějak naklání.

Krásná blondie krasavice lehce čelo krabatí,

ještě že mám nohy schované do dlouhých gatí,

vstaly by mi chlupy i na stehnech,

jak mě ovál ten její parfémek. 

Mračí se i číšnice, ale ne tak velice,

v mém srdci je pocitů směsice,

krasavice  přesedla si na jinou židli,

nechci aby mě slečny křísily.

Krásná blondie krasavice,

nesahá mi po střevíce,

nebo možná po sandály,

s bílími ponožkami tak krásně hrály.  

Jsem smutný z toho,

že se ode mně odvrátila,

lituji jen, že jsem si nevzal ponožky barvy lila,

to by se ke mně možná přitulila.