--  ....----.     Zlatý prach   ...----.....---

Hýřivá zvířata ničeho se nebojí

hltavě si zalezou do zlatého osení

zlátá semínka plodí jen nesváry

vypadáš jak chudák bez káry.

Od toho kdo zlato jí

nečekej takt a milé objetí

jedlé zlato, co víc si přát

jen bohatýr může ochutnat.

Jak asi chutná jedlé zlato

snad vysoká cena stojí za to

až projde traktem, máš zlatý extrakt  v zadku

však musíš si cenit i tuto látku.

Jsem pánem hodně duší

a jedu skolit lva zlatou kuší

nelituji nikoho, mám jen strach o svůj zlatý prach

když dýcháš ho, začneš sám usychat.

Jen mít ta zlatá semena

bohužel také záda někdy skřivená

zlatá jahoda pro zlatomily

ochutnej a změní tvůj život do vteřiny. 

        Pramínky blondýny         

Hraju si s pramínky

češu je na stranu 

mám krásné vzpomínky

nejraděj na zlatou. 

Frnk a letí k modré obloze

 vše, co vidím

černé řasy mám v záloze

zlaté  odlesky vlasů rozlévají v zemi krásu

možná se otočím 

 chtělo by to radši spásu.

Tři, dva, jedna a je ze mně hvězda

frnk a letí k  hvězdnému nebi

snad se mi řasy větrem neslepí

zlatá barva oslepuje

rudá pusa omezuje.

Blonďaté pramínky

překryjí vzpomínky 

každá jednou je chtěla

zlatavé pramínky

odhrnout  z čela. 

   Skrytá    

Skrytá duše v temné díře

připomíná malé štíře

vyvolám poslední poctivé radosti

neubírá nikomu těžkosti

stočí se do smyčky

  chytí se do léčky

temnotě

temnota se těší

že ji šváby dobře střeží

usměv zmizí jako pára 

i naděje tu zmírá

posílá na povrch znamení zlosti

cítí jen chladné křivdy a chrousty

hadi a pavouci bydlí tu s ní

jenom to zlaté světlo vše očistí

nehrabu se do kamene

všechno stírá sirné pole

prosím aby si jemnost našla cestu ke mně 

probouzí se strachem láska ve mně

láska ke všemu co nebylo

kéž slunce tmu přebylo .

        Sněžné pocity        

Ticho a mrazivo

 teplo už zmizelo

tíživé na hrudi kamení a sníh

bohužel mně vylosovali v nesprávných osudích

v nesprávný čas mám selhat zas

můj život střeží jan kat a jeho sekery jas.

 Ticho a mrazivo

duše už odešla

na tiché místo na nebi přílétla

tiše tu sedí 

ponouká anděly ať ji pustí zpět

mezi živé co neomrzel je svět.

Ticho a mrazivo

poslední slovo

zlaté světlo vše zalije 

řekne jen "Děkuji" nevysloveně

je slyšet jen třepot křídel

stačí to, jsi můj přítel. 

    Člověk člověku vlkem    

Milý lidé, starejte se o to, aby vaše bytí bylo co nejméně stopu zanechávající na přírodě i ostatních lidech.  

Znění českého Skautského zákona

• Skaut je pravdomluvný
• Skaut je věrný a oddaný
• Skaut je prospěšný a pomáhá jiným
• Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta
• Skaut je zdvořilý
• Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských
• Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců
• Skaut je veselé mysli
• Skaut je hospodárný
• Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích    

Desatero božích přikázání                                                                                                                                                             

 1. V jednoho Boha věřit budeš.

 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.

3. Pomni, abys den sváteční světil.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

5. Nezabiješ.

 6. Nesesmilníš.

 7. Nepokradeš.

 8. Nepromluvíš křivého svědectví.

 9. Nepožádáš manželky bližního svého.

 10. Nepožádáš statku bližního svého.

 Snad Vám tato desatera budou návodem. Alespoň něco si z nich vzít, i když s něčím nemůžete vnitřně souhlasit. 

           Křišťálové jiskry         

Podbízivě třpytivé,

jsou nabídky oblud,

radost chvíli přínáší, 

stáhnou tě do temnot.

Co mi vlastně nabízí,

překračuji hranu bytí,

vlastnit něco za dolary,

koupit v krámu kýbl štěstí.

 Nabízejí zlato králi,

naučí tě řeči hadí, 

znát své nitro,

je to,

oč tu kráčí.

Posvítit si na život,

v temnotě je tklivo,

ohlodat vše až na kost,

to ne, 

žiju in vivo. 

Přehnaně se nesměju,

počítám dny do výdeje,

pak si tiše oddechnu,

a skryju se u křišťálové sluje.

        Dnes        

Pozvolna protáhnout se,

jak kočka tiše v předsíni,

nakračuji,

abych nevylekal posla,

co nese zprávu z temného lesa .

Dnes a denně čekám,

že otevřou se dveře,

přijde zpráva,

že pravda našla svoje cesty,

nebylo již bezpráví

a každý kdo přešlápl, dostal přes prsty.

Radují se mrtví,

co nedostali dobré zprávy,

potrestaní nesou svoje kříže k cíli,

tělo je při tom pálí

a stejně přebývají v síní nevědomí.

      Hrady     

Stavím hrady z pavučiny,

cesty zmatené,

něžná slova na síti,

venku lehce mrholí ,

půjdu hledat tebe,

do uzavřeného nebe.

Překročím všechny padlé,

vzpomenu na včerejší smutek,

vyhodím z vázy květy zvadlé, 

prohrábne mi vlasy hřebínek,

a pošlu dopis do staré pošty,

kde klapou hory razítek. 

Hrady prázdné,

bez tebe,

nemají už žádné stěny,

co by tiše vyprávěly,

jak jsem volal do nebe.

      Smířlivě  

Cesty protly se v bodu nula,

jsem sám a smířlivě poutám se,

štítím se planých řečí, 

pavouci chodí pářit se,

nedivím se tanci s křečí,

tápu po tmě a

hledám mírné řeči.

Už chci jen slyšet tralalá,

nic drásavého,

jen pudlící chvějí se zimou,

hledám někoho pod peřinou,

jsem sám a slyším jen tikot,

ručička na niž hledím,

pohybuje se v rámci vteřin,

radši usnout a probudit se včera,

to když mě ještě tvá ruka objímala.  

     Všudypřítomná     

Všudypřítomná nicota potká tě v lese, 

na kopci i v davu mezi tisíci,

když nemáš náladu slova letí,

letí a jsou jen písmen směsicí,

nenesou někdy nic, 

těžkou řeč příště,

sdělení z jeviště,

tečkou se nemění,

v sdělení smrti je rozdíl snad zas,

že nepotěší a jen dloubá v nás.