Souboj
Myšlenky neklidné posílají paprsky do tvého srdce
napětí mezi mnou a tebou překročí hranice
snesu se z nebe jako malý pták
a nazobu se semínek z borovic
abych se potkala v zrcadle se sebou samou
snad pošleš aspoň mé peříčko zpět
do nebe aby zas mohlo slétnout a padat
z červánkových mráků až někam
kde je zem plná hlíny a ta hlína krásné květy živý
usmívám se a možná pochopím
že nikam nelze spěchat, když není za kým.
Připomínám si ....
Připomínám si, že žít se dá bez krásy
podívat se do zrcadla, co duši tvoji zračí
možná bych se lekla, kdo za mnou kráčí.
Připomínám si, že žít se dá bez ruky
když podá ti pomocnou jiný
napravit nepoučitelným činy.
Připomínám si, že žít se dá bez zlata
nezláká mě ani perla z duhového světa
co rozsvěcí mořské hladiny
nejsou tu ruce, co by mě hladily.
Připomínám si, že žít nelze bez lásky
na zem padají okvětní růže plátky
poslední slova vyřčená ústy
milovaně dívce šeptal mezi fousy.
Svítání
Mrknutí oka
světlo je život
paprsky slunce
přinesou cvrkot
probudí zvířenu
i vonící květenu.
Kéž by probudilo i tebe
hyacint voní tak skřehle
sejmu se z pískových stěn
na kameni roste hořec
ráno je plné překrásných změn
svítání je noci konec
někteří lidé jsou jako křehké rostliny
rostou i když život nabízí jen trhliny.
Houpačka
Možná někdo přijde, už není sám
posvětím lásku tomu okamžiku
pošlu myšlenky po vodě
a nechci už nic jiného než koupat se v dobré náladě.
Houpu se na houpačce a dětská radost mi dovolí cítit se svobodně
pohledy do mraků, letí pták nad nimi, snažím se slyšet pohyb perutí
mraky se dotýkají stromů a na nic jiného nemyslím
předznamená to snadný úsměv a jednoduchý pohyb letících vlasů
šťastný okamžik, co neopakuje se, jak spousta překrásných chvil.
Krouhám
Krouhám světlu paprsky
by skládaly se do stínů
jako vejíř do kapsy,
krouhám tmavé noční stíny
vcházely by do skuliny
světlé malé krucánky
hodily by se na uplakané moldánky.
Krouhám světu noční hnězdy
by oslovily nepřítomné svědky
zářily by na hladině
jak mastná oka na huspenině
přítomnost je bolestná
zvlášť když střídáš zadky dva
stejně jako nelze křížiti
nohy svoje
a zároveň běžeti.
-- ....----. Zlatý prach ...----.....---
Hýřivá zvířata ničeho se nebojí
hltavě si zalezou do zlatého osení
zlátá semínka plodí jen nesváry
vypadáš jak chudák bez káry.
Od toho kdo zlato jí
nečekej takt a milé objetí
jedlé zlato, co víc si přát
jen bohatýr může ochutnat.
Jak asi chutná jedlé zlato
snad vysoká cena stojí za to
až projde traktem, máš zlatý extrakt v zadku
však musíš si cenit i tuto látku.
Jsem pánem hodně duší
a jedu skolit lva zlatou kuší
nelituji nikoho, mám jen strach o svůj zlatý prach
když dýcháš ho, začneš sám usychat.
Jen mít ta zlatá semena
bohužel také záda někdy skřivená
zlatá jahoda pro zlatomily
ochutnej a změní tvůj život do vteřiny.
Pramínky blondýny
Hraju si s pramínky
češu je na stranu
mám krásné vzpomínky
nejraděj na zlatou.
Frnk a letí k modré obloze
vše, co vidím
černé řasy mám v záloze
zlaté odlesky vlasů rozlévají v zemi krásu
možná se otočím
chtělo by to radši spásu.
Tři, dva, jedna a je ze mně hvězda
frnk a letí k hvězdnému nebi
snad se mi řasy větrem neslepí
zlatá barva oslepuje
rudá pusa omezuje.
Blonďaté pramínky
překryjí vzpomínky
každá jednou je chtěla
zlatavé pramínky
odhrnout z čela.
Skrytá
Skrytá duše v temné díře
připomíná malé štíře
vyvolám poslední poctivé radosti
neubírá nikomu těžkosti
stočí se do smyčky
chytí se do léčky
temnotě
temnota se těší
že ji šváby dobře střeží
usměv zmizí jako pára
i naděje tu zmírá
posílá na povrch znamení zlosti
cítí jen chladné křivdy a chrousty
hadi a pavouci bydlí tu s ní
jenom to zlaté světlo vše očistí
nehrabu se do kamene
všechno stírá sirné pole
prosím aby si jemnost našla cestu ke mně
probouzí se strachem láska ve mně
láska ke všemu co nebylo
kéž slunce tmu přebylo .
Sněžné pocity
Ticho a mrazivo
teplo už zmizelo
tíživé na hrudi kamení a sníh
bohužel mně vylosovali v nesprávných osudích
v nesprávný čas mám selhat zas
můj život střeží jan kat a jeho sekery jas.
Ticho a mrazivo
duše už odešla
na tiché místo na nebi přílétla
tiše tu sedí
ponouká anděly ať ji pustí zpět
mezi živé co neomrzel je svět.
Ticho a mrazivo
poslední slovo
zlaté světlo vše zalije
řekne jen "Děkuji" nevysloveně
je slyšet jen třepot křídel
stačí to, jsi můj přítel.
Člověk člověku vlkem
Milý lidé, starejte se o to, aby vaše bytí bylo co nejméně stopu zanechávající na přírodě i ostatních lidech.
Desatero božích přikázání
1. V jednoho Boha věřit budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nesesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Nepožádáš statku bližního svého.
Snad Vám tato desatera budou návodem. Alespoň něco si z nich vzít, i když s něčím nemůžete vnitřně souhlasit.