Tma

Tma usedla na krajinu,

běhá tady spousta stínů

bu,bu,bu, bubáci,

nemají co na práci,

courají po krajině

a tváří se nevinně.

Za dveřmi sklepa,

bojí se Pepa,

visí v rohu pavučina,

pro strach je tu divočina,

klika vrzla, noha vstoupí,

pro cibuli, mrkev a bramboru,

pošlu raději sestru Barboru.

Narozeniny

Dneska mám narozeniny,

můžu dělat celý den koniny,

ráno stojku,

večer přemet,

budu slavit do noci,

mám s kým nudu přemoci,

dnes je den, kdy všechno můžeš

a možná i hodně zmůžeš,

popřejí ti všechno dobré,

dort bude pro všechny hodné,

kytičku a dáreček,

přinese i dědeček.

Raketa

5, 4, 3, 2, 1 START

Odletí sem jisker pár,

hlásí hlučně kluci,

holky také přeci,

nyní musí odletět,

raketa co pozná svět.

Mám raketu na klíček,

natáhnu jej a frčí hned.

Franto, Láďo pojďte sem,

otočte se za nosem,

nasaďte si čepici,

"Vzhůru, hurá k měsící."

Sluníčko

Svítí  si svítí

a směje se na mě,

trhám ze stromu červené třešně.

Jsou sladké jako med.

Sluníčko, sluníčko vykoukni na mě

a vybarvi třešinky hned,

až je budu zítra jíst,

pomyslím na tebe

a řeknu: "Dík".

Šneček Ema

Leze rychle co to jde,

Říká: "Ahoj Emane!"

Má na zádech ulitu,

Zpívá při tom důlidůů.

Prosviští kolem macešek,

schová nákup do tašek

nikdy není zahanben,

slunce vítá s úsměvem.

Motýlek

Můj motýlek malý,

lítá každý den,

chce mi chytit do sítě,

každý špatný sen,

umím skákat,

umím běhat,

ale nejvíc ze všeho

bych chtěla umět létat.

          Krabice pokladů          

Poklady v krabici v pokoji na polici,

modré barvy jako moře,

nikdo do ní teď nemůže,

poklady v krabici vysypu na lavici.

Na dně modré krabice jsou pokladů tisíce, 

třpytka z oka páva, ruka panenky,

nevím co mě láká věci mít na věky,

vysypané na lavici vypadají podivně.

Ale co když se budou hodit,

matka nebo šroubek najde svoje místo,

roztržené korálky přece můžu nosit,

jen kdyby je někdo navlékl i přesto,

že už nejsou všechny,

no co, i tak jsou krásný.

Ulomené kolečko pro moje autíčko,

ne a ne ho najít,

chci si ho uhájit,

znám to velmi dobře,

jak vyhodím něco, co hledal jsem, se najde,

pak mě mrzí měsíc, že nehledal jsem déle.

Vypadá to hloupě, ale moje krabice,

možná jednou vyřeší,

kam schovala se zástrčka do klece,

po mé milované andulce.

Znáš to, přijdeš domů

a všude ticho,

neslyšíš žádné cvrliků,

už v tu chvíli bylo mi to líto,

otevřené okno dokonalo tragédii tehdy,

nedivím se, že jsem tam stál celý bledý.