Křičím                                  

Křičím a neslyším, co vítá tebe v dáli,

možná by se nevědomí nechtěně smáli,

jsem na okraji srázu temných duší,

jenž samotu mají v ráji.

Křičím a poslouchám, kde nohy dupou v písku,

co přesýpá tu ubohou minutu v nic,

ubíhá  tak rychle, že nejde zachytit,

ani kdybych chtěl sebevíc.

Slaběji než svítí měsíc, už svítí jenom duše,

co usíná v naději, že zítra ještě bude,

pobízím jedinou, co bloudí tiše v kruhu,

aby se laskavost promítla do nenarozeného druhu.

Křičím a nevidím, kde studny mizí v kraji,

na polích roste samota a smutek, lži už zrají, 

lehám si na postel z hadích kůží,

s pocitem, že musím, rozbíjím porcelán s růží.

Vstávám a otvírám novou bránu do už mrtvých krajin,

to co vidím já už nikdo neuvidí,

okamžik tak jedinečný, 

že není k bytí.

         SNĺM           

Sním o ranní rose 

chodím v ní ráda bose

možná až se probudím

přestanu se bát

že budu sama ráno zas.

Sním o měkkém mechu

co roste v lese bez oddechu

krásnou zelenou barvu má

uklidňuje mysl

už jeden pohled stačí.

Sním o každém člověku

co byl a už není

jen takový, co zaslechl tiché kroky

pomohl i když požádán nebyl

stál za vzpomínku pro jeho milé oči.

    Skrýt se   

Pokrývám se listím 

podivně to voní

poslední pohled než pokryju si hlavu docela

představa, že smažu se ze světa jako gumou napsaná

jako by mě nikdo neznal

možná by mě někdo hledal

divoká zvěř slídí kolem

ukrývá mě jen zelené olistí

okem vidím tmavé rypáčky 

poslední nádech v listěném odéru

vylezu z listí a hledám cestu

jsem ztracená 

tma už nic dobrého nevěstí

sama uprostřed lidí

nikdo se na mě nedívá 

sama jak vrba u řeky jediná...

    Nechtěl jsem   

Nechtěl jsem

dívat se do očí tygrům

stmívá se

a já poslouchám

vrčení a kroky.

Nechtěl jsem posouvat nohy k propasti

však unaven jsem už velmi 

nepřestal jsem nikdy doufat,

že vítr má sílu medvědí

že ptáci údolí přeletí

pochopit už sám nemůžu

proč bojíš se nám dát šanci 

já nemám ani kus zlata na srdci

a přece mám tě rád velmi.

Smíchem puknout

Smíchem puknout, to by byla smrt

a pak si vesele někam vyletět

smíchem se rozletět na dvě části

možná bylo by to navždy. 

Smíchem puknout na kousíčky

našli by mě asi až u ledničky

s úsměvem na rtech leží tu

ta co se smála příliš životu.

Smíchem si puknout  před lidmi

ať smějí se i ti, co srandu nevidí 

naloží všechno do pytlíku

a vystrojí funus v kostelíku.

Smíchem nakazit i škarohlídy

zmítat se, jak rozumu zbavení

chechotem, ne křečí v rameni

smích, co prostoupí do srdce

to jsou ty správné emoce.

    Hooray and up she is crazy ...   

Hooray and up she is crazy

time is now so lazy

break the wall

and go quick call

holow feeling

please tell me I am breathing.

Deep breath

deep breath

take a really deeep breath.

Deep breath

deep breath.

Let the time stop

I am waiting for love

Deep breath

deep breath

It is my lovely muzzle

hate me and I cover. 

     Dnes pojdu    

Dnes pojdu na svoje vlastní chtění 

pojdu a budu bez cítění

proměním se v uhlíky a molekuly

pojdu a budu bez hladu a žízní

překonám své vlastní nitro 

a vzlétnu do nejvyšších sfér co existují

napojím se na energie co obletují svět 

stanu se myšlenkou co teprve se zrodí.

    UUURRRÁÁÁ ....ÁÁÁRRRUUU   

Pouštím třpytivé kapky

prý slzy to jsou

nenechám spadnout je na zem 

poskvrnily by se hlínou

pojď ke mně, už nemyslím na nic

vstříc ránu se blížím

rozrkájím noc na vteřiny,

prach a jiné pochutiny

samotně ležím na zemi 

a polknu tiché slzy

co koulejí se po dlani

patří mě  a mému nitru, 

moc ráda je přijmu 

už nedám je nikam do prázdnoty

ve mně jsou a vytvářejí náplň vesmírné jednoty. 

    ...  Kam se poděl...  ...  

Kam se poděl kraj lesů 

vystřídal jej záplav mrtvých betonářů 

kam se poděl cvrkot  malých tvorů

co obývají lesní louku kout od koutu

přehrabuji tašku plnou zbytečných věcí

kam poděli se drobní malí ptáci

podpořte nás prosí lesní brouci

žáby hledají marně vodní tůni

přesvědčte prosím sami sebe

že nejlépe pro nás čisté nebe

třídění světu prospívá

láska a mír pro nás dva 

Adama a Evu

co skrývají se v  každém z nás.

                       Vím                         

Vím, že ráno vyjde slunce

a já budu myslet na tvoje ruce, 

co nehladí

vím, že snadné není nic

od laskavosti po zapálení smutečních svíc.

Brouzdám nohama v trávě 

těším se, až nabídneš mi svoje rámě 

ale stále nepřicházíš

možná jsem nenašla odvahu

odejít a život bez obsahu 

už nenabízí nic.

a nikdo už nevyjde druhému vstříc.

Proto čekám, jak rostliny co planě koření

až přerovnám hromadu, co narostla enormě

že nezarostu snad až do trní 

snažím se netvářit záhadně

a pomíjivé okamžiky posílám do snění.